Chceme-li být vyslechnuti, napřed naslouchejme

Chceme-li být vyslechnuti, napřed naslouchejme

Máme přirozené tendence prosazovat se, přesvědčovat druhé, ovlivňovat je. Ať jde o naše děti, známé, kamarády, partnery, žáky, studenty nebo pracovníky u přepážky… Ne vždy se nám však naše záměry daří naplnit. Příčiny hledáme jednak (snad většinou) u sebe, nebo u druhých. Připadá nám, že ti druzí jsou nechápaví. Vyčítáme si naši nedokonalost ve vyjadřování, chceme se naučit lépe mluvit. A při tom… při tom je možná pes zakopán úplně jinde. Málo druhým nasloucháme. Neumíme jim dát pozornost, kterou si zaslouží. Nemůžeme se pak divit, že nemáme dostatek pozornosti z jejich strany.

Každý jsme originál. Náš svět je náš a nikoho jiného. Přes všechny podobnosti je vždy podstatně odlišný. Tuto odlišnost si možná jsme ochotni připustit, ale ve skutečnosti jednáme podle pořekadla: Podle sebe soudím tebe! A to, připusťme si, tak málo funguje.

Jestli chceme prosadit své záměry, ovlivnit druhé, jak chceme, nezbývá nám než poznat svět druhého. V něm se bude odehrávat to, co si přejeme, aby se stalo. A je úplně jedno, zda nám jde o to, aby dítě uklidilo, nebo aby bylo šťastné. Nebo aby druzí respektovali naše představy, nebo je přijali za své. Nebo abychom třeba pomohli lidem s jejich trablemi a nesnázemi. Prostě chceme, aby ti kolem nás v nějaké míře jednali jinak.

Právě proto potřebujeme lépe porozumět světu druhého. Jedinou cestou, jak toho dosáhnout, je naučit se vnímat projevy tohoto světa. Přijímat je, jakými jsou, bez soudu, hodnocení, bez předsudků, filtrů, které jsme si vytvořili. Brát je takové, jaké jsou, jako vyjádření vnitřní reality toho druhého.

Abychom to dokázali, potřebujeme se především rozhodnout, že chceme co nejvíce do hloubky porozumět světu druhého, a takto v rozhovoru nastavit naši mysl. Tím jakoby dáváme našemu mozku pokyn, aby vnímal co nejvíce signálů přicházejících v jednání od druhého (odborně se tomu říká: priming). V rozhovoru pak snáze dokážeme věnovat plnou pozornost druhé osobě, být s ní a plně vnímat, co nám sděluje. Záměrně říkám „sděluje“, protože my mnohé informace předáváme v jiné než slovní podobě. Dokážeme zachytit signály neverbální komunikace, emoční projevy druhé osoby, pochopit smysl toho, co říká apod.

Dovedností, která toto vše v sobě obsahuje, se říká v koučování aktivní naslouchání. Všichni ji v té či oné míře umíme, všichni jsme ji jako nemluvňata užívali. V průběhu let jsme však na ni zapomněli, odložili jsme ji, nahradili ji naslouchání sobě, své pravdě! Přesto však nezmizela. Je v nás a jen čeká na to, abychom oživili a naučili se ji používat v běžném životě tak, aby nám pomáhala naplňovat naše záměry.

Podívejte se na další články na našem blogu

Další články
Jak si vybrat? Potřebuji poradit