Není malých cílů, je jen malých lidí.
V roce 1991, po 10 letech diplomatické praxe, ve 34 letech jsem se stal studentem Ecole Nationale d`Administration, jedné z nejprestižnějších vzdělávacích institucí Francie. Čekaly mne dva roky praxe a denního studia v Paříži po boku budoucích francouzských ministrů, premiérů, ale i šéfů největších francouzských firem.
Myšlenka studovat na této škole se zrodila ještě na univerzitě. Pomohla mi náhoda. Díky mé práci na přípravě Konference o Evropské konfederaci jsem se spřátelil s francouzským velvyslancem, který mi školu doporučil. Zkusil jsem se přihlásit, a byl jsem přijat. Sen se proměnil v realitu.
Studium bylo nejen náročné, ale i velmi odlišné od toho, co jsem znal. Jádrem byla praxe, případové studie, skupinové a individuální projekty. Doplnil jsem si chybějící teoretické základy fungování jak demokratického státu, tak i businessu, osvojil si zvládnutí velkého množství informací, podkladů a literatury. Opět, jako už vícekrát v minulosti, jsem nejprve musel dohánět to, v čem mí spolužáci byli napřed.
Škola mi umožnila učit se od špičkových francouzských teoretiků i praktiků jako je Pierre Moscovici, Dominique Strauss-Kahn. Osobně jsem se poznal s mnoha francouzskými politiky a významnými osobnostmi (např. bývalý prezident Valéry Giscard d´Estaing, poslanci Gerard Charasse, Didier Quillot) a získal z řad spolužáků přátelé po celém světě. Stal jsem se vůbec prvním Čechoslovákem, který tuto školu absolvoval.
Během studia se z Čechoslováka stal pouze Čech. Naše federace se rozpadla. Byl to pro mne šok, naprosto nečekaná a smutná změna. Rozhodl jsem se ukončit své působení ve státní správě a diplomacii jsem opustil.