Dnešní hektická doba na nás klade vysoké nároky. Ze všech stran se na nás hrne tlak na vyšší VÝKON. Rozhoduje naše FLEXIBILITA, KOMPLEXNOST, RYCHLOST ZMĚN. Bohužel to, co umíme z minulosti, není vždy vhodné pro přítomnost a může být téměř nevhodné pro budoucnost. Stále hledáme nové přístupy. Snažíme se vybavit novými znalostmi a dovednostmi.
Rychle a správně se rozhodnout
Doba je rychlá. Potřebuje naše okamžitá a kvalifikovaná rozhodnutí a různé specifické dovednosti. Poznatky v podobě tvrdých dovedností, které spočívají v jednoduchých až rutinních postupech, zvládáme snadno. Vytváříme si pro ně stále častěji pomocné aplikace, programy, a předáváme je strojům.
Složitější je to s orientací v mezilidských vztazích. S interakcí mezi lidmi, které se ve stále větší míře stávají důležitými pro náš úspěch. V této oblasti nejčastěji narážíme na překážky. Bloudíme. Každý neúspěch podkopává naši sebedůvěru. Zaznamenáváme pokles sebevědomí. Kompromituje nás samotné, ohrožuje efektivní fungování našeho týmu, firmy. Jak se s touto situací vypořádat?
Zahlceni informacemi
Informací, návodů, pouček je všude na internetu mnoho. Denně zpracováváme pětinásobně více informací než v roce 1986 (Daniel Levitin). Máme pocit, že už víme vše. A přesto nedokážeme uspokojivě řešit a zvládat požadavky a překážky, které se před námi objevují. A tak slovy dr. Eviana Gordona, největší rozpor naší doby je mezi tím, co víme, a tím, co děláme, či co umíme. Nejenže nevíme, co s vědomostmi dělat, ani netušíme, jak je přenést do života.
Umíme identifikovat, v čem se potřebujeme zdokonalit, co se naučit a co změnit. Myslíme si, že víme, co kdo potřebuje ke svému rozvoji. Vzděláváme se. Sami i organizovaně. Pídíme se po něčem zcela novém, neotřelém. A přesto nejsme tak úspěšní, jak bychom si přáli. Jak je to možné?
Možná nám v odpovědi na tuto otázku může pomoci moderní neurověda a její poznatky o fungování lidského mozku.
Vzdělávání, profesní i osobní rozvoj je vědomá činnost. Vyžaduje zapojení celého našeho mozku. Abychom byli úspěšní, je dobré znát nástrahy, které nám náš mozek klade a jak je překonávat.
Typický příklad – nahradit staré postupy novými
Typickou situací je naše rozhodnutí, že něco přestaneme dělat. Přestanu s mikromanagementem.
Fixování pozornosti na špatný návyk – Naše veškeré soustředění se upne na toto téma. Bohužel naše kontrolní chování se ještě posílí, protože na něm máme fixovanou pozornost.
Nelze vymazat staré zápisy
Mozek zároveň neumí vymazat starý záznam, který je v něm uložen a zautomatizován. Představte si hloubku a šířku koryta Amazonky. Není jednoduché naučit řeku, která je naučená téct určitým místem, téct jinudy. Je potřeba vody z koryta upouštět jiným směrem a nechat časem vyhloubit novou cestu. Stejně tak funguje mozek. Účinné je rozmyslet si vlastní variantu toho, jak se chci v dané situaci chovat. Jak přesně to má vypadat.
Rozhodnout se nestačí
Když už jste rozhodnuti, je nutné toto chování opakovat. Dostatečně dlouho a dostatečně často. Tak, aby se měla možnost tato nová cesta prohloubit, a naše automatizované chování začalo následovat tuto novou cestu.