Emoce – proč a jak je (ne)držet na uzdě?

Emoce – proč a jak je (ne)držet na uzdě?

Emoce jsou základní hybnou silou, která nám může život zachránit, ale i pořádně zkomplikovat. Představují přirozenou bleskovou reakci mozku na dění kolem nás a je pošetilé se domnívat, že bychom je mohli plně ovládat. Pracovat se s nimi však rozhodně dá. Připravili jsme pro vás konkrétní rady, jak na to. 

Hlavní význam emocí je připravit naše tělo na to, co má udělat pro zajištění základních potřeb. Jsou energií, která nás uvádí do pohybu. Buď se vzdalujeme od hrozby, nebo se přibližujeme k odměně. Neustále se však nacházíme v emoční rovině a nic jiného než nechat emocím volný průběh, nám v podstatě nezbývá. Do jisté míry však můžeme ovlivnit posun v rámci pozitivní i negativní emoční škály. 

„Platí přitom, že když se pohybujeme v plusových hodnotách, tedy v rovině pozitivních emocí, jejich další nárůst může být velmi rychlý. Jsme-li dobře naladěni a zaznamenáme další příznivý impuls, pocit radosti, nebo dokonce euforie, strmě stoupá. S emocemi pod bodem mrazu je to však naopak,“ říká Dr. Vladimír Tuka, MCC, který se zabývá metodou Brain-Based Coaching uplatňující v koučinku poznatky neurovědy. „Když mozek zaznamená nebezpečí, jsou automatickou reakcí negativní emoce a spuštění obranných mechanismů. Tato reakce je blesková, ale odeznívá velmi pomalu, a tak návrat na neutrální nulu, nebo dokonce k pozitivním emocím, trvá déle,“ vysvětluje. Je ovšem třeba také zmínit, že i v souvislosti s pozitivními i negativními emocemi platí pověstné pravidlo, že všeho moc škodí. 

Jak ovládat emoce?

Rozhodujte se s chladnou hlavou

Jak už jste možná četli v našich dalších článcích, stav vzdalování je automatickou reakcí na hrozbu. Právě na ni v tu chvíli mozek zaměřuje většinu své energie. Méně se jí proto dostává vědomé mysli a velení přebírá limbický systém. Pod jeho vlivem se uchylujeme k automatickému jednání a zažitým reakcím. Hůře se soustředíme, nejsme schopni nadhledu, výrazně omezená je i kreativita nebo třeba schopnost spolupráce. Až když se ze stavu vzdalování dostáváme zpět do stavu přibližování, jsme opět schopni racionální úvahy. Argumenty, které jste při hádce marně hledali, vás proto napadají až po ní.

Jenže k automatickým reakcím se uchylujeme i ve stavu euforie.  Mozek se totiž tolik upíná na vidinu lákavé odměny (třeba v podobě lásky, úspěchu, dovolené nebo jídla), že se na nic jiného pořádně soustředit nedokáže. Člověk je sice v takové situaci plný radosti a elánu, přemýšlet jde ale stranou. 

„Podstatné proto je, že bychom v tomto stavu neměli přijímat žádná důležitá rozhodnutí. Než k nim dospějeme, měli bychom si dopřát trochu času, aby mohly emoce opadnout. Někdy stačí pár minut, jindy je dobré s emocemi počítat a přizpůsobit jim plány. Například nechávat důležité pracovní rozhodnutí na poslední dny před odjezdem na dovolenou není vhodné. Zato když jsme v úrovni emoční nuly nebo mírné plusové nuly, cítíme se blaze a máme klid na duši. V tomto stavu máme dost energie a dokážeme ji velmi efektivně využít. Právě tehdy je nejlepší čas na zásadní rozhodnutí i plnění náročných úkolů. Budete-li emocím věnovat trochu pozornosti, sami zjistíte, kdy a za jakých okolností se na tuto úroveň dostanete,“ radí Vladimír Tuka, jediný český Master Certified Coach.

Naučte se pracovat s reakcemi

Zejména v případě ohrožení reaguje mozek na základě velmi povrchního zhodnocení situace, na hlubokou analýzu totiž nemá v danou chvíli čas. Až následně posílá vědomé mysli signál, abychom se zaměřili na řešení. “Představte si například, že jdete v lese po pěšince a objeví se had. Respektive předmět, který tvarem nebo rychlým pohybem podvědomí hada připomíná. V první chvíli uskočíte, ale velmi brzy vědomá mysl vyhodnotí, že vám cestu zkřížil jen klacek nebo neškodná užovka. Automatickou reakcí je úlek, záhy je ale jasno, že nebezpečí nehrozí, a emoce se rychle dostanou zpět pod kontrolu. Tento princip platí i v mnohem složitějších a náročnějších situacích, jen se s nimi musíme naučit pracovat, což může být někdy velmi těžké,“ vysvětluje Vladimír Tuka.

Způsobů, jak vědomou myslí reakci korigovat, tedy odebrat libickému systému energii a vrátit ji vědomé mysli, je více. Zde jsou tři stěžejní:

  • Labelling je z této trojice nejsnadnější, ale také nejméně účinná. Zjednodušeně řečeno spočívá v tom, že se zastavíme, uvědomíme si, že prožíváme emoci a pojmenujeme ji. K tomu ovšem potřebujeme hodně energie a pozornosti, kterou musíme někde čerpat, a to ve fázi hrozby není snadné. Tato metoda tedy funguje spíše u jednodušších stavů, kdy reakce není tak silná a my jsme stále schopni energii přesměrovat, kam potřebujeme. 
  • Dokážeme-li pojmenovat pocit nebo emoci, často se pak dostaneme ke spouštěči, a ten nás vede k účinnější technice, kterou je přehodnocení. Díky ní můžeme prvotní obraz (had) přehodnotit v realitu (větev/užovka). Pomůže nám i ve složitějších situacích, jakou byla například pandemie. Mozek ji díky přehodnocení dokázal přijmout jako realitu a my jsme v ní dokázali fungovat. U přehodnocení hraje velkou roli změna kontextu, které můžete jít naproti. Když například v rámci home office pracujete v kuchyni, uzpůsobte a vnímejte ji při snídani jako místo pro příjemné jídlo a rodinné setkávání, pak ji ovšem za pomoci drobností předělejte na pracovnu, a podle toho se v ní chovejte. Stačí opravdu málo – nachystat si z jídelního stolu pracovní plochu, jinak se obléknout a podobně. 
  • Mindfulness je třetí a nejnáročnější technikou. Podle Dr. Kevina Ochsnera z Columbia University lidé tráví a konají celých 70 až 90 % času v bdělém stavu automaticky, bez přemýšlení. Je tomu tak, protože zapojení prefrontálního kortexu a vědomé mysli je energeticky velmi náročné. Hospodárný mozek proto preferuje limbický systém, tedy centrum návyků. Pro zvládání emocí je však podstatné se naučit rychle přepínat mezi zautomatizovaným stavem mindless a stavem mindful, kdy nám soustředěná pozornost umožňuje efektivně posoudit hrozbu i hledat řešení.  

Podporujte soustředěnou mysl

Rozvíjet soustředěnou mysl můžeme každý den při zcela běžných aktivitách:

Americký neurolog David Eagleman zmiňuje některé konkrétní návyky, například při čištění zubů držet občas kartáček v druhé ruce nebo vědomě střídat cesty, jimiž jdete do práce. 

Velmi užitečné a překvapivě náročné je poslední z odporučovaných cvičení. Zkuste si v každém okamžiku všímat tří věcí. Neznamená to, že si za celou cestu do práce všimnete tří předmětů a nad nimi budete přemýšlet, ale že v danou chvíli věnujete plnou pozornost třem různým objektům. Lepší je nezaměřovat pozornost na lidi, protože právě u nich se velmi často zamyslíte nad tím, co mají na sobě, kam a proč jdou a podobě. Necháte tak své myšlenky bloumat, což není smyslem této aktivity. Vědomé soustředění na tři věci v konkrétní okamžik je energeticky velmi náročné, takže jej zprvu vydržíte jen krátce, v rámci vteřin, postupně jednotek minut. I to ale bohatě stačí. Důležité je, že se učíte koncentrovat a plně se spojit s přítomným okamžikem. 

Velkým přínosem je pestrost v životě. Proto se snažte neupadat do rutiny. I během všedních se vědomě zabývejte něčím novým a zůstávejte aktivní.

Respektujte druhé

V dobré víře se k druhým snažíme chovat tak, jak chceme, aby se oni chovali k nám. Pokud tedy například vidíme, že je někdo smutný či naštvaný, snažíme se ho rozveselit či uklidnit tak, jak bychom si to sami přáli. Faktem ale je, že vnímání každého z nás je naprosto jedinečné a v konkrétní situaci mohou být prožitky i potřeby druhých na hony vzdálené těm, které bychom ve stejné situaci měli my sami. 

Vědecky podložený přístup proto říká „Chovej se k druhým, jak oni chtějí, aby ses k nim choval“. To je velmi těžké, protože zkrátka nevíme, co druzí chtějí. Můžeme to však ve svých reakcích zohlednit. „Když řeknete ,Jsi naštvaná‘, automaticky může být vaše vyjádření vnímané jako forma hodnocení. Lepší varianta je ,Mám dojem, že jsi naštvaná‘. Jejím prostřednictvím nenálepkujete, ale dáváte najevo zájem a také poskytujete druhým bezpečný prostor, aby s vámi sdíleli své dojmy, pokud o to stojí. Vytváříte tak příležitost pro rozumnou diskuzi, můžete v klidu zjistit, zda a čím být druhým prospěšní, a možná se pak naučíte dívat na věci jinak,“ uzavírá kouč Vladimír Tuka. 

Osvojte si pokročilé koučovací techniky pro osobní i profesní život

Jak ovládat emoce je jednou z řady dovedností, které se naučíte v kurzu koučinku Advanced. Za využití velmi účinné metody Brain-Based Coaching si osvojíte koučovací techniky, které splňují vysoké standardy Mezinárodní federace koučů. Dobře poznáte sami sebe a porozumíte chování druhých. Dokážete jim tak pomoci v rozvoji a podpoříte je v růstu. Lépe budete zvládat náročná jednání i složité situace. Praktický přínos programu ocení jak profesionální koučové, tak manažeři, kteří chtějí zlepšit fungování svého týmu. Zarezervujte si termín hned teď a získejte výhodnou Early Birds cenu.

Podívejte se na další články na našem blogu

Další články
Jak si vybrat? Potřebuji poradit