Přijďte se poradit, jak se můžete naučit koučovat nebo se nechat koučovat na Večery s Master Coachem.

Jak eliminovat hrozby a vytěžit z odměňování maximum?

Chování je odraz přirozeného fungování našeho mozku

Na mechanizmus minimalizace hrozeb a maximalizace odměn jsou napojeny mocné hnací síly našeho chování. Když náš mozek zjistí hrozbu (jakéhokoliv původu a povahy) uvádí nás do tzv. stavu vzdalování, což poznáme podle toho, že máme negativní pocity – strach, úzkost, zlost, zklamání, smutek apod. Mozek automaticky spouští obranné mechanizmy, které mají za cíl se s hrozbou vypořádat a dostat nás PRYČ od hrozby. Jde o známé reakce: útok, útěk, zmrznutí. Start a průběh těchto reakcí je z velké míry mimo naší vědomou kontrolu. Často se ocitáme pouze v roli svědků našeho vlastního chování, jednání. A až když emoce pominou, uvědomujeme si, co jsme dělali a co jsme (někdy) natropili.

Veškeré negativní pocity jsou jasným signálem mozku

Stačí si vzpomenout na situace (např. pracovní či soukromé hádky, kdy jsme byli odmítnuti jako partner, nebo kdy druzí odmítali naše skvělé nabídky, produkty, myšlenky apod.). Pod vlivem takových událostí se dostavil vztek, lítost, zklamání, smutek či jiné negativní pocity a nám se třeba ve zlosti podařilo druhou osobu urazit nebo ponížit. I když jsme si pak naše jednání odůvodňovali jako správné a vhodné, málokdy si uvědomujeme, že jsme jen byli hnáni těžko odolatelnou nevědomou energií a silou našeho mozku dostat nás co nejdříve do bezpečí.
V kostce se dá říci, že mozek svou potřebu bezpečí naplňuje v oblastech fyzických (jídlo, pití, ochrana před vnější fyzickou hrozbou – teplo, mráz, dopravní nehoda…), sociálních (patřit někam, úmrtí nebo nemoc blízkého, možnost volby a kontroly nad vlastním životem, spravedlivost apod.) i mentálních (osobní ambice, cíle, hodnoty, poslání a další.) Tomu odpovídají i potřeby, jejichž naplnění mozek sleduje bez rozdílu jejich priority. Mozek nerozlišuje, zda hrozba pramení z částečného či úplného nenaplnění kterékoliv z těchto potřeb. Všechny aktivují stejné či obdobné obvody neurospojení a signalizují, že bezpečí je ohroženo a je nutno spustit mechanizmy obrany: útok, útěk, zmrznutí. Zdálo by se tedy, že v mnohých situacích „obětmi“ mocných přírodních sil v našem mozku. Ano i ne. V procesu MISTROVSTVÍ se dá naučit, jak tyto síly zvládat a využít je na svou stranu. O tom však až v některém z budoucích povídání.

Za úsilí se odměňte, ale pozor na určitá úskalí

Pokud náš mozek neidentifikuje žádnou hrozbu, signalizuje nám to, že jsme v bezpečí, v podobě pozitivních pocitů (radost, pohoda, láska, zájem, vzrušení apod.) uvádí nás do tzv. stavu přibližování a pohání nás VSTŘÍC odměně. Může se jednat o to, užívat si existující odměny (jídlo, sex, přítomnost milého partnera, ale i různé závislosti) nebo o to, hledat a jít za odměnou budoucí (dlouhodobé cíle, poslání, úspěch, naplnění ambic apod.). Ve stavu přibližování je třeba dát si pozor na past, která na nás číhá, když se ženeme za odměnou: touha po okamžité odměně. Nic není špatného na tom, že se odměníme za úsilí, námahu, odvedenou práci. Komplikace však může nastat, pokud se na takové odměně staneme závislými (láska, uznání, přítomnost určité osoby…) nebo když se jedná o pouhou impulsivní reakci mozku vyvolanou hrozbou (stres, tlak, smutek, vztek…). Pak touha po krátkodobé či okamžité odměně může výrazně nebo zcela kompromitovat, ohrozit naše dlouhodobé záměry, cíle.