K čemu koučink neslouží aneb poznatky z mé praxe

Chcete-li, aby koučink plnil svou funkci, vyvarujte se podobným praktikám, se kterými se stále ještě setkávám. Koučink by měl fungovat především na absolutní důvěře mezi koučem a koučovaným, kdy ani jedna strana nevyužívá své nadřazenosti v jakékoli situaci, která během celého procesu může nastat.

Koučink jako šance k nápravě

Místo, aby se koučovaný soustředil a využil plnou kapacitu své vědomé mysli na učení, je ve stresu a strachu. Je málo pravděpodobné, že koučink bude mít v takovém případě pozitivní efekt.

Koučink není interní špionáž

I s tím jsem se setkal. Jeden můj žák mi napsal: „V rámci činnosti vedení firmy objednal pro management náš „šéf“ (generální ředitel) coaching. Zpočátku jsme to brali jako celkem přínosnou věc, ale následně jsme pojali podezření, že jde pouze o nástroj sdělovat vedení nepříjemné věci a „vytahovat“ z něj osobní data a názory, které jsou následně zpracovávány pro GŘ a využívány. Bohužel z původní celkem dobré myšlenky se stalo něco, co bylo pro některé dosti nepříjemné.“

Jsou to velmi škodlivé praktiky. Koučink funguje na přesných dohodách. Jednou z automatických dohod je zachování mlčenlivosti o obsahu koučování. Kouč ji smí „porušit“ (kromě střetů se zákonem) pouze a jenom, pokud se na tom výslovně dohodne s koučovaným, a to pouze v přesně vymezeném rozsahu, na jakém se obě strany dohodly.

Znám však firemní logiku, na kterou někteří nezkušení koučové přistupují. Vycházejí ze skutečnosti, že koučink platí firma, a tak možná považují za správné, aby kouč o obsahu, případně i svých vlastních závěrech a pozorováních, informoval „chlebodárce“. Pokud se tak děje, jde o zásadní porušení etiky koučinku. Kouč, který se ho dopouští, není profesionál a může (mělo by) to mít negativní dopady na jeho pověst a certifikaci.

Povyšovat se nad koučované

Jiný můj žák mi píše o zkušenostech jeho kolegy: „Koučink probíhal ve skupině… a kolega se mimo jiné dozvěděl, že neumí pokládat otevřené otázky. Shrnul to následovně: Člověče, padla z toho na mě docela „depka“… připadal jsem si jako v nějaké sektě.“

Ani toto nemá moc společného s koučováním. V žádném případě by u nikoho z účastníků koučované skupiny či týmu neměl být výsledkem pocit méněcennosti. A už vůbec by takový koučink neměl vyústit v dojem účastníků, že se jedná o sektu. Žel i za tím se může skrývat nedostatečná profesionalita kouče. Jeho výběru bychom měli proto věnovat mimořádnou pozornost.

kalendar sipka-dolu sipky