Přijďte se poradit, jak se můžete naučit koučovat nebo se nechat koučovat na Večery s Master Coachem.

Manažeři jsou také jen lidé

Zažívám pohrdavé pohledy, hodnocení, negativní vyjadřování o manažerech. Je pravdou, že podle mnohých průzkumů jsou to právě manažeři, kvůli kterým odcházejí zaměstnanci. Dalo by se říci, že kritiky a výtky jsou pravdivé. Ale opravdu je to jen jejich vina, jejich arogantnost, nekompetentnost, co stojí za tímto faktem?Zamýšlím se nad jejich životy, starostmi a radostmi. Připadá mi, že jsou manažeři jaksi automaticky vnímáni, jakoby měli pozici silnějšího a odpovědného. Podle toho jsou na ně kladeny nároky. Často hodně despektu a málo respektu.

Jaká je vlastně realita manažerů?
Z pohledu neurovědy již v roce 2006 prof. Richard Boyatzis ve své stati Resonant Leadership uvádí, že manažeři 21. století jsou vystaveni nadměrnému stresu vyvolanému tím, že jsou trvale na očích. Jsou vystaveni trvalé nejistotě a musí zvládat přílišný objem práce. Jsou zavaleni příkazy, úkoly, pokyny, radami (kritiku za maličkosti hrdě nazýváme „konstruktivní kritikou“). Klade se na ně odpovědnost za vše, co se šustne v jejich týmech. Musí být neomylní. Nulová tolerance k chybám, byť i jejich podřízených. A hlavně vyšší a vyšší výkony!
Někdy mi připadá, že k nim přistupujeme, jako by ani nebyli lidmi. Ano, jsou mezi nimi i ti, kteří se chovají přehnaně sebevědomě, tvrdě, někdy až bezohledně. Asi bychom našli i příklady sociopatů. Ale je to opravdu arogance a bezohlednost, a nebo je to převlečená nejistota, strach z neúspěchu, ze selhání, ztráty postavení, schopnosti uživit svou rodinu (přetvářka mající skrýt nejistotu, strach, …)? Není to právě to, co způsobilo, že jsou schopni se chovat jako sociopati?
Manažeři jsou jen lidé, byť můžeme mít někdy oprávněný pocit, že se chovají nelidsky. Věřme, že také touží po vlídném slovu, pohlazení, uznání, ocenění, toleranci k chybám. Napadlo někdy někoho, že za jejich nevždy přijatelným chováním je možná volání o pomoc než cokoliv jiného. Nešikovné, hrubé, někdy až odpuzující…, ale stále jen volání. Svých chováním tak často skrývají, že si neví rady, že se bojí, že neuspějí, že je někdo přeskočí, že se jim situace vymkne z rukou, že budou plísněni za chyby druhých, že jim budou odepírány oprávněné zásluhy.
Přál bych si, abychom se nad nimi více zamýšleli. Pochopili je a podali jim spíše pomocnou ruku, než je odsuzovali. Ono i samotné pochopení pomůže těm, kdo jejich nevhodným chováním trpí. Budou si nosit domu méně zloby, nenávisti, odporu, nervozity a tím i méně poškozovat své blízké!
Jsem přesvědčen, že tito „borci“ nepotřebují odsouzení, kritiku, dehonestaci. To je jen utvrdí v jejich asociálním chování. Potřebují pomocnou ruku, pochopení, aby se zpět napojili na své člověčenství a začali ho více používat vůči svému okolí (ať pracovnímu nebo soukromému). Jinak se sami zničí a s sebou vezmou hodně dalších nevinných lidí.
A možná bychom si mohli více uvědomovat, že těmto manažerům tvoří vzory chováním jejich nadřízení a jim jejich předchůdci: netolerantnost, příkazy, přemlouvání, kritika. Minulost stále přenášíme do budoucnosti a ona je jiná. Když si více uvědomíme, že manažeři jsou pouze produkty vzdělávacího systému, rodičovské výchovy, vlastních zkušeností s jejich nadřízenými. Více je budeme chápat a pomůžeme jim, aby své chování přizpůsobili 21. století a jeho výzvám.
Začít můžeme tím, že je začneme více vnímat jako lidi. Jako někoho, kdo má své starosti, strachy a obavy, kdo má svou rodinu s jejími radostmi a starostmi. Možná bychom se mohli více zajímat, jak se oni sami „perou“ se zvládáním toho, co se na ně valí, jak jsou někdy nešťastní, že se jim nedaří, že nemohou dosáhnout toho, co chtějí.
Díky mému koučování bych mohl vyprávět příběhy manažerů všech úrovní až po ty nejvýše postavené. Vždy jsem u nich viděl obrovskou odpovědnost za svůj tým, za svou společnost a dobrou vůli pomoci.
Pravdou je, že ne vždy vědí jak. Moderní doba vyžaduje jiné nástroje vedení lidí než ty, které se dnes tak hojně užívají. Zastaraly. A není divu, vždyť vznikly pro potřeby poloviny 19. století!, na počátku průmyslové revoluce. Od té doby se realita nesrovnatelně změnila, jen přístup v managementu zůstává v jádru ten stejný. Je čas přinést manažerům nástroje vedení a řízení, které odpovídají době.

kalendar sipka-dolu sipky