Marianne: Ztráta zaměstnání je jako úraz

ztráta zaměstnání

24. 9. 2020

Rok 2020 nám zamíchal se životy mnohem víc, než jsme čekali, mnozí z nás přišli o práci. Jak se s touto situací vypořádat? „Neignorujte bolest a nepodceňujte rehabilitaci,“ radí kouč Vladimír Tuka. Článek vznikl pro časopis Marianne v září 2020. Text: Petra Šroubek Pohlová.

Vyšší nezaměstnanost jako jeden z následků koronavirem nastartované krize je jev přirozený, pokud se ovšem nedotkne vás osobně. V tu chvíli se vše mění. Řada lidí přirovnává náročnost této situace ke ztrátě blízké osoby nebo k fyzické bolesti. Vladimír Tuka, jediný tuzemský držitel nejvyšší mezinárodní certifikace Master Certified Coach, mluví o ztrátě zaměstnání jako o zranění a popisuje proces, jak se z něj zotavit. „Z pohledu našeho mozku je ohrožení sociálních potřeb stejně závažné jako u potřeb fyziologických, a tak na ztrátu zaměstnání skutečně reaguje velmi podobně jako v případě, kdy si na schodech zvrtnete kotník,“ vysvětluje Vladimír Tuka, český průkopník Brain-Based Coachingu využívajícího nejnovější poznatky neurovědců o fungování mozku. Zároveň rozkrývá některé mýty, které kolem této náročné životní situace kolují. „Někdy lidé trpí méněcenností, a tak rádi slyší na radu typu: „Ber, co je, a moc se nerozhlížej“, nebo „Musíš zaplatit faktury, tak moc nevymýšlej“. Osobně považuji za velmi nešťastné, když propuštěný popichuje proti původnímu zaměstnavateli nebo bývalým kolegům a svaluje na ně vinu za svůj vyhazov – hledá vinu u druhých, čímž se připravuje o možnost učit se. Mezi knížecí rady by se dala zařadit i obecná tvrzení a pravdy: „Nic se neděje, je to příležitost.“ Pokud nenásleduje promyšlená akce, je taková rada spíše na škodu,“ vysvětluje Vladimír Tuka.

Šok jako přirozená reakce

Připravte se na to, že času na zotavenou budete v případě ztráty zaměstnání asi potřebovat o něco více než v případě zvrknutého kotníku, nicméně základní fáze, které máte před sebou, jsou si v lecčems podobné. Nejprve se dostaví šok, a s ním i velká dávka adrenalinu a kortizolu, přes které zpočátku ani nevnímáme bolest. V případě ztráty zaměstnání je šok spojen s mnoha úrovněmi. Většině z nás se jako první vybaví ztráta základních prostředků a obava z nedostatku peněz. „Práci věnujeme velkou část svého života, a ať chceme, nebo ne, je značnou součástí naší identity. Její ztráta je pro stabilitu milující mozek velmi silnou hrozbou,“ pokračuje zakladatel společnosti NeuroLeadership. K tomu všemu si připočtěme naprosto přirozené emoce jako lítost a stud – a vše znásobme nepříznivými informacemi o stavu trhu práce, které se na nás valí ze všech stran.

Od nekonkrétních obav a změti nejrůznějších (zpravidla černých) myšlenek a scénářů bychom se měli dostat ke vnímání konkrétního okamžiku, což nám pomůže najít znovu pevnou půdu pod nohama. „Metod existuje spousta, ať už zvolíte kteroukoli, zkuste sami se sebou pracovat a dostat se do bodu, kdy si uvědomíte, že v danou chvíli se nic hrozného neděje a máte celou řadu schopností a předpokladů, jak situaci zvládnout vyřešit,“ radí Vladimír Tuka. Nemluví nijak akademicky, sám má se ztrátou zaměstnání také zkušenost. „Jednou v důsledku dělení Československa, pak kvůli prodeji společnosti, kterou jsem vedl, jinému majiteli a nakonec v manažer ské pozici. Myslím si, že to nejdůležitější, co mi ztráta pozice přinesla, je uvědomění si sám sebe, mé silné potřeby volnosti, svobody, nezávislosti a rozhodování podle sebe. To mne dovedlo k tomu, co dnes s takovým zápalem a nadšením dělám. Jsem přesvědčen, že jsem se nejen našel, ale zároveň mohu být daleko přínosnější svému okolí i širší společnosti, než tomu dříve bývalo v roli manažera.“ Jak se s šokem vypořádat? Můžete ho například doslova rozdýchat, a to s pomocí jednoduchých návyků, osvojených buď pod vedením odborníka, nebo třeba odkoukaných z důvěryhodných zdrojů na webu. Účinné řešení představuje také pohyb, ať už si půjdete zaběhat, projít se, nebo vybijete negativní energii dobře mířenými ranami do boxovacího pytle.

Pokračování v tištěném vydání časopisu.

Mohlo by vás zajímat…