Zkrátka, když vše funguje a sejdou se podobně naladění lidé, je humor na pracovišti významným přínosem a těží z něj jednotlivci i celý tým, jemuž dodává punc sounáležitosti a souznění. Humor je však dvojsečný. Pokud překročí hranici vhodnosti, může se stát pro vztahy na pracovišti hrozbou. Nevhodné v této souvislosti nejsou stokrát opakované vtípky nebo spíše trapné pokusy o humor, které nikoho nezajímají. Skutečné nebezpečí představují vtipy, které kolegové nebo nadřízení vnímají jako urážlivé nebo zraňující.
Jak tedy s humorem pracovat?
Nepodceňuje sílu sociální hrozby ani odměny
Lidský mozek je i v oblasti vztahů extrémně citlivý na hrozby a odměny. Oba faktory přitom mohou mít značný vliv na schopnost přemýšlet, spolupracovat a komunikovat.
Sociální interakce, kterou vnímáme pozitivně – tedy například pochvala, vyvolává v mozku odpověď na odměnu, která podporuje učení a růst. Naopak podnět, který vyhodnotíme jako hrozbu pro naše sociální postavení, je pro mozek jasným nebezpečím a znamená spuštění automatické reakce typu bojuj, nebo uteč, která snižuje schopnost přemýšlet a být kreativní.
Humor je značně individuální a ošemetný, takže může spadat do obou kategorií. Výborně se hodí například ve chvílích, kdy během týmové spolupráce roste napětí. Humor jej může zmírnit a lidi ze stavu ohrožení přiblížit odměně. Když se budou cítit lépe, snáze se pak doberou řešení problému či náročné situace. Zážitek z vyslechnutí vtipu je totiž v mnoha ohledech podobný kýženému „aha“ momentu, kdy náhle vše dává smysl a člověk přesně ví, co a proč udělat.
Nevhodný humor, třeba ten urážlivý, však působí na mozek podobně jako fyzická bolest. Může totiž představovat hrozbu pro jednu ze základních sociálních potřeb, které shrnuje model SCARF (status, jistota, autonomie, vztahovost, férovost). Kruté vtipy a zesměšňování druhých bezprostředně ohrožují jejich postavení, sexistické a rasistické komentáře navíc často vyvolávají pocit znechucení a jsou v naprostém rozporu s férovostí.
Jak tedy najít tu správnou míru?
Kouzlo spočívá v tom, jak přistupujete k lidem. Porozumění sociální motivaci je zásadní proto, abyste si dokázali udělat představu o tom, jak budou vaši kolegové reagovat, jaký mají smysl pro humor, co je pobaví, a co naopak zraní.
Užitečným pomocníkem vám mohou být také čtyři kategorie humoru, které definovali norští vědci v dotazníku Humor Styles Questionnaire (HSQ).
Afiliativní humor vytváří sociální vazby mezi lidmi. Vtipy se zaměřují na sdílené zkušenosti a společné rysy, spíše než na hledání rozdílů a vyčleňování jednotlivců. Afiliativní humor posiluje blízkost lidí v dané skupině.
Sebeposilující humor je chytrý způsob, jak zvýšit svůj status ve skupině tím, že jej zdánlivě snížíte. Leader může tento typ humoru použít k uklidnění kolegů. Žertováním o zmeškání vlaku nebo chvilkové roztržitosti naznačuje, že i on/ona dělá chyby. Působí tím lidštěji a přístupněji. Schopnost zasmát se sám sobě není jen dobrou vlastností. Podporuje prostředí, kde jsou zaměstnanci povzbuzováni, aby k nezdarům přistupovali s lehkostí a pozitivitou.
Sebeurážející humor je temnější příbuzný sebeposilujícího humoru. Lidé se často (třeba ve vtipu) ponižují, aby předešli kritice, nebo dokonce šikaně. V podstatě sami na sebe útočí dříve, než to udělají ostatní.
Agresivní humor zahrnuje ponižování nebo urážky a je toxický. V prostředí, které by mělo být o budování mostů mezi lidmi, tento typ humoru extrémně poškozuje vztahy. I když se může zdát, že některé týmy v toxické negativitě prospívají, pracovní prostředí, kde jsou nevhodné vtipy normou, může vést k fluktuaci, nedostatku důvěry a špatnému výkonu.
Nejzdravější pracoviště jsou ta, která podporují afiliativní a sebeposilující humor. Vyhýbají se sebeurážejícímu, a zvláště pak agresivnímu humoru. Když se zamyslíte a pochopíte roli humoru v sociálních interakcích, vždycky budete vědět jaký použít, abyste posílili sám sebe a svůj tým.
Autor: Lisa Holton pro NeuroLeadership Institute