Mechanismus hrozba vs. odměna
Hlavní starostí našeho mozku je zajistit naše přežití. Potřebuje, abychom byli v bezpečí. K tomu uplatňuje univerzální, všudy a vždy přítomný, mocný, a přesto neviditelný mechanizmus a princip minimalizace hrozby a maximalizace odměny. Odehrává se 5x za vteřinu na nevědomé úrovní a spočívá ve vyhledávání hrozeb uvnitř nás (hlad, nedostatek tekutin, chlad, nezdar v učení…) i v našem okolí (zuřivý rottweiler, mráz, ohlušující rána, nebo požadavek změnit své chování, kritika, pomluvy, nejasné pokyny, neférové jednání atd.). Mozek primárně tedy vyhledává hrozby pro naše bezpečí, přežití a, až teprve když se s hrozbami vypořádá, se zabývá odměnami.
Co s tím má společného koučink? Tento mechanismus může být nevětší překážkou, brzdou rozvoje, nebo naopak velkým silným pomocníkem, ať už u kouče nebo u koučovaného Je to mechanizmus velmi užitečný v divoké přírodě, avšak v dnešním moderním světě velkoměst, korporací, multimediálního, elektronického světa může tento mechanizmus, pokud s ním neumíme nakládat, způsobit nedozírné škody.
Nehledě k tomu, že naše životy jsou minimálně přímo fyzicky ohrožovány z našeho okolí i zevnitř našeho těla, náš mozek mechanizmus hrozby a odměny spouští neméně často, ne-li častěji než kdy jindy. Jsme sice daleko méně ohrožováni nepřízní počasí, přírodními událostmi, šelmami, jedovatými hady, hmyzem, zimou, nedostatkem stravy či tekutin, ale dnešní svět je plný hrozeb sociální povahy z interakce s druhými lidmi a také hrozeb mentálního původu (vytváříme si je sami v našich hlavách). Blíže se sociálními i mentálními hrozbami budeme zabývat v dalších článcích.