Mozek je tu pro to, aby nám sloužil, ne naopak

Automatické a zdánlivě neřiditelné procesy zaměřené na zajištění našeho bezpečí do určité míry můžeme ovlivňovat a tím se vymanit ze své pasivní pozice jejich otroka. Některé z našich potřeb, jejichž naplnění sleduje mozek, vytváříme nebo modelujeme, nebo přebíráme nad nimi naší vědomou kontrolu a regulujeme je. K tomu dochází, když si stanovujeme naše vlastní cíle, které se opírají o naše vlastní hodnoty a poslání. Stejně tak přebíráme kontrolu nad děním v našem životě, když si sami umíme stanovit cesty naplnění našich záměrů, sami si určujeme, co je pro nás důležité a proč, sami volíme z možných variant chování, sami se rozhodujeme, s kým jednat a s kým ne, proč a jak apod. Provázejí nás při tom naše vlastní přesvědčení, představy, teorie, víra, ale také předsudky, mýty, iluze, teorie. Naše vlastní hodnoty, měřítka toho, co je správné a co ne.
Zdá se vám to v běžném každodenním životě utopické, nemožné. Nedivím se. Může se nám jevit, že prostě nad něčím nemáme moc, nemůžeme to ovlivnit a svým způsobem musíme trpět a protrpět, co se nám děje.

NEURODIVERZITA a MISTROVSTVÍ

Ani zdaleka to není pravda. Předně náš život, naše bytí je naše, je produktem jak přírody (DNA, základních vegetativních procesů, instinktů, darů přírody v podobě předností, talentu atd.), tak (a to zejména) našich vlastních zkušeností a prožitků. Náš život, stejně jako náš svět (na biologické úrovní) je, s jistou mírou nadsázky, projevem toho, jak jsou zapsány v našem mozku v podobě spojení neuronů a jak jsou tyto sítě neurospojení spouštěny nebo vypínány jinými obvody (sítě zápisů) neuronů.
O tento biologický základ se opírá i odlišnost, jedinečnost, originalita každého člověka. Originalita struktury zápisů o světě, životě v našem mozku se odborně nazývá NEURODIVERZITA. To, co považujeme za svět, za objektivní pravdu o světě, ve skutečnosti není svět jako takový, ale jeho odrazy v zápisech o něm v našich mozcích. A tak náš svět je náš, naše pravda je naše, náš život je náš, a ne někoho jiného. Co nazýváme objektivní pravdou je v konečném důsledku pravdou naší.
I když se například budeme odkazovat, využívat závěry z jakékoliv vědecké studie, vždy půjde o naší určitou interpretaci, chápání tak, jak jsme si ji zasadili do souvislostí našeho světa. Dokonce i citáty budou minimálně nějakým způsobem ovlivněny tím, v jakém kontextu jsme je použili. (jinak tomu není ani v případě tohoto článku).
Jestliže svět, který známe, je „jen“ náš, obdobně náš život je jen náš a točí se kolem našich představ o nás a našem světě, kolem našich hodnot, přesvědčení, pak za to, jaký je náš svět a život de facto odpovídáme my sami. Co vyhovuje našim zájmům ponecháme, co je proti nim či není zcela v souladu s nimi, změníme nebo nahradíme něčím jiným. Je jen na nás, jak své životy dokážeme žít, uzpůsobit našim potřebám, zájmům, záměrům. Zní to příliš fantasticky, idealisticky (až esotericky)? Nebo egoisticky? Zkusme se na to podívat zblízka.

Dávejme našim MISTROVSTVÍM více i lidem v našem okolí

Předně si myslím, že svůj svět a život máme sílu a moc uzpůsobit našim vlastním zájmům, ne na úkor druhého. Můžeme žít s naprostou sebedůvěrou, sebevědomím, aniž bychom ubližovali druhým, či poškozovali jejich zájmy.
Pokud přebereme plnou odpovědnost za náš život, žijeme ho podle sebe (jsme jeho mistry), mohou z toho významně těžit i ti kolem nás. Vytváříme předpoklady pro to, abychom druhým dávali daleko více a ve vyšší kvalitě, než kdybychom se podřizovali jejich požadavkům a zájmům. Žít podle sebe je nejméně egoistický a nejaltruističtější způsob života, jaký znám. MISTROVSTVÍ našeho života prospívá nejen nám, ale i těm kolem nás.

kalendar sipka-dolu sipky