Přijďte se poradit, jak se můžete naučit koučovat nebo se nechat koučovat na Večery s Master Coachem.

Proč jsme tolik rezistentní vůči změnám?

Existuje několik vlivů a jevů, které nám brání zvládat změny tak, jak bychom očekávali a jak bychom si přáli.

Mozek je velmi ekonomický

Mozek velmi obezřetně vydává energii. Provádět vědomou změnu našich neurospojení patří k těm procesům v mozku, které jsou hodně energeticky náročné. Stačí si vzpomenout na to, když jsme se učili řídit vozidlo. Jak bylo namáhavé zvládat všechny úkony potřebné k řízení. Učení je spojeno s tvorbou nových neurospojení, což vyžaduje zvýšenou spotřebou energie. Naproti, pokud už něco umíme, je to snadné a obvykle si ani neuvědomujeme, že to naučené děláme – řízení vozu, ovládání mobilu atd.

Změna a pozornost

Vytvořit nové neurospojení je snadné a rychlé. Stačí jeden pokus a je tu neurospojení. Pokud však chceme, aby se takové neurospojení stalo trvalou součástí našeho života, musíme mu věnovat pozornost ne jednou, ale 1000x. Ne tak povrchně, jakoby mimoděk, ale s plným soustředěním, intenzivně a po delší dobu, někdy až měsíců či let. Až když to nové děláme automaticky a ztrácíme onen pocit náročnosti, můžeme si oddechnout a říci si, že jsme zvládli změnu a naučili se, co jsme se potřebovali naučit.

Změna a pocit selhání

Zdárně rozběhneme změnu a po počátečních úspěších přijde nezdar. Stačí únava nebo stav vzdalování (obava, zlost, zklamání, smutek) a rychle sklouzneme do původního chování. Máme pocit selhání. Máme pocit, že nám pro úspěch chybí pevná vůle, nebo že to, co chceme změnit, je takovou naší přirozeností, že to nelze změnit.
Je však jen na nás, jak si poradíme. Nezdar není tolik výsledkem naší slabé pevné vůle či nezměnitelných vlastností, jako projevem některých omezení naší vědomé mysli, kterou pro dosažení změny potřebujeme.
V tomto případě jde o to, že vědomá mysl potřebuje hodně energie a když jsme unaveni (psychicky či fyzicky), tak se nám ji nedostává. Obdobně, když se náš mozek nachází ve stavu vzdalování kvůli hrozbě, kterou detekoval, odebere vědomé mysli energii, aby ji mohl koncentrovat na to, aby se vypořádal s touto hrozbou. Takže to nejsme my, ale náš mozek, který nás dočasně přestal v našich záměrech podporovat a přešel zpět k dosud navyklým způsobům chování a jednání. „Stačí“ se prospat, oddechnout si, změnit nastavení z negativního na pozitivní (ze vzdalování do přibližování) a máme opět dostatek sil k naplňování našich záměrů.

Sebedůvěra, víra v sebe

Na cestě MISTROVSTVÍ se zejména na počátku cesty musíme vypořádat s vírou v sebe sama. Náš mozek slouží jako akumulátor našich zkušeností, poznání, prožitků, včetně těch méně příznivých a bolestivých. Naše nezdary, neúspěchy, prohry, selhání, křivdy, strachy a další bolestivé zážitky náš mozek zapisuje s větší intenzitou než ty pozitivní. Pokud se nám v minulosti dařilo úspěšně se vypořádat s těmito negativními zkušenostmi, jsme pravděpodobně dostatečně sebevědomí (a nesporně už daleko na cestě MISTROVSTVÍ). Pokud naopak jsme se nedokázali z minulých omylů a nezdarů učit, je možné, že budeme podléhat pocitům nízké sebedůvěry a až marnosti. Místo, abychom se odhodlali ke změně, topíme se v negativismu, pesimismu a zpochybňování jakékoliv možnosti změny.
Je užitečné si být vědom toho, kdo jsme. V čem tkví naše přednosti, silné stránky, naše jedinečnost, naše hodnoty a další nezaměnitelné stavební kameny našeho originálního světa. Právě na nich spočívá náš život, z nich čerpáme sílu a motivaci pro MISTROVSTVÍ našeho ŽIVOTA.

kalendar sipka-dolu sipky