V Česku pravděpodobně nenaleznete zkušenějšího kouče. Dr. Vladimír Tuka je jediným tuzemským držitelem nejvyšší mezinárodní certifikace Master Certified Coach Mezinárodní federace koučů. „Pandemie zvýšila potřebu koučování a kvalitních koučů. Lidé se ocitli v nové situaci, hledají vhodná řešení, východiska, ale i nové perspektivy,“ říká v rozhovoru.
Jste odborníkem s bohatou praxí v managementu a korporátní sféře. Řadu let jste zastával vysoké manažerské pozice u velkých korporací, například v pojišťovnách Gerling, Kooperativa a ČSOB Pojišťovna. Proč jste se rozhodl tyto prestižní posty opustit a věnovat se problematice koučinku?
V manažerské praxi jsem často narážel na mantinely tehdy běžného stylu vedení lidí, které bylo v podstatě o velmi podrobném zadání a důkladné kontrole. Považoval jsem to za ztrátu času a nedůstojné chování. Poměrně brzy jsem pochopil, že to není o tom přesvědčit lidi o svojí pravdě, ale získat si je a nadchnout pro společný záměr.
Klíčové pak bylo setkání s Dr. Davidem Rockem a jeho metodou Brain-Based Coaching, která mi pomohla lépe porozumět, jak v mozku probíhající procesy přirozeně ovlivňují chování lidí a jak díky těmto znalostem výrazně zlepšit vztahy, spolupráci i kvalitu leadershipu.
Řadu let jste rovněž pracoval coby kariérní diplomat. Čím tato zajímavá profese obohatila váš život a pomáhá vám nějak získaná zkušenost ve vašem současném působení?
Chcete-li v diplomacii něco získat, musíte umět vyjednávat a najít si spojence. K tomu potřebujete rozumět legitimním zájmům a potřebám druhých států a dokázat hledat průsečíky, které se stanou základem dohod. Tato dynamika i podstata vztahů mezi státy do značné míry platí také pro vztahy mezi lidmi. Máme větší či menší vliv nad druhými. Žijeme však v iluzi, že bychom druhé mohli skutečně ovládat, a to podle mého názoru není možné. Je to dáno především odlišností našich subjektivních světů, tedy tím, jak náš mozek odráží. reálný́ svět v našich hlavách, v neurospojeních. Můžeme tedy druhého ovlivňovat, aby ve svém světě přijal naši myšlenku či záměr, ale jsem přesvědčen, že přimět k tomu nikoho nemůžeme. V tom je pro mne diplomacie velikou inspirací.
Jste prvním a dosud jediným českým držitelem nejvyšší mezinárodní certifikace MCC (Master Certified Coach) Mezinárodní federace koučů (ICF). Jak náročné bylo ji získat a co o vás vlastně taková certifikace říká?
S odstupem času je pro mě těžké hodnotit náročnost. Lidská paměť v tomto nebývá zrovna spolehlivá. Mohu ale s určitostí říct, že mi trvalo celé dva roky, než mé nahrávky koučování hodnotitelé ICF uznali za odpovídající úrovni MCC. Těžší. pro mě bylo to, že jsem musel prokázat tuto úroveň koučovaní v anglickém jazyce, který není mým rodným. Celé ty dva roky mě naučily pokoře, trpělivosti a vytrvalosti. Desítky nahrávek, konzultace s mým americkým mentorem, vždy naděje, že už je to ono, a poté zklamání. Byla to pro mě obrovská životní lekce. Jinak k základním podmínkám získání této certifikace patří kromě jiného minimálně 2 500 odkoučovaných hodin, minimálně 200 hodin akreditovaného vzdělávání v koučinku a již zmiňované lekce s mentorem ICF, takže jde o dlouhodobý proces.
Pokračování v tištěném vydání profi HR.