Často se odvoláváme na selský nebo zdravý rozum. Sir Ken Robinson ukázal, jak ošidná je taková odvolávka a jak se stává účinným nástrojem pro odpůrce změny, adaptace na nové podmínky. Často se oháníme zdravým rozumem, abychom uhájili něco, co známe po staletí či desetiletí a je to pro nás do jisté míry známé a zažité. Vnímáme to téměř jako přírodní cykly. Zdá se nám to naprosto přirozené.
Člověk se nerozhoduje jako stroj
Typický je mechanistický přístup k lidem. Snaha představovat si lidi jako stroje, které, když se porouchají, se opraví. Vysvětlovat člověka i z perspektivy příčin a důsledků. Pak se samozřejmě mnohá naše jednání musí jevit nepochopitelně. Stejné příčiny mají jakoby jiné důsledky. Lidé se chovají stále jinak.
A tak je to i s tím, co považujeme za běžné, normální, zažité, a nám připadá, že to zvládne selský/zdravý rozum, ne?
Selský rozum jako zaklínadlo
Selský rozum vychází z přírodních a astronomických jevů a cyklů, které se existencí lidstva podstatně nemění. Jsou konstantní. Pak se selský rozum stává pouhým zaklínadlem, které nás kotví v dávné minulosti pro situace v současnosti. Hledáme v nich jakýsi zdroj jistoty, moudrosti, ukotvení, které cítíme jako potřebu pro zvládnutí zdánlivě chaotického, překotného vývoje událostí.
