Dopřejme si duševní stravu
Péči o duševní kondici často považujeme v hektických dnech za luxus, který si můžeme odepřít. Jenže opak je pravdou – a správné hospodaření s mentální energií i udržení svěží mysli jsou pro dosažení životní rovnováhy naprostým základem. Nevyžadují přitom tolik času, jako soustředění. Rozhodně ale stojí za to. Užitečnou inspirací je takzvaný Talíř zdravé mysli, který na základě poznatků moderní neurovědy sestavili Dr. Daniel J. Siegel z Kalifornské univerzity v Los Angeles a Dr. David Rock z NeuroLeadership institutu. Součástí duševní stravy je podle něj například čas na oddych, kdy necháme své myšlenky bezcílně bloumat. Ale také čas na ponoření se do sebe – tedy příležitost vnímat své pocity. Prostor by v denním rozvrhu mělo získat i hraní a podpora spontánnosti či kreativity. Aktivity podporující duševní kondici se mohou snadno stát součástí všedního dne. Místo sledování televize se stačí vrátit ke společenským hrám a skvělé je občas změnit i další každodenní návyky. Do práce nebo na nákup se můžeme vydat jinou cestou než obvykle – a místo do mobilu je lepší se dívat kolem sebe.
Více o Talíři zdravé mysli najdete v našem dalším článku.
Životní rovnováha – jak na ni?
1. Dejme životu smysl
Zatímco soukromý i pracovní život přináší stále více podnětů, naše energie i pozornost jsou omezené, a tak je důležité si dobře vybrat, čemu je budete věnovat. Základem je mít na paměti hlavní smysl života. Horizontem pro jeho stanovení může být třeba jen 5 nebo 10 nejbližších let. Hlavní je nepodléhat tlaku okolí a nabízejícím se šablonám a najít si smysl života, který je důležitý pro nás samotné. Není třeba vytvářet nic umělého, ale chovat se tak, abychom ve svém dalším směřování spatřovali přesah. Když pak všechny složky života vedou k tomu, co je podstatné, udržuje se i v náročném období životní rovnováha snáze. V praxi se v této souvislosti lidé často zaměří výhradně na sebe a svou cestu za štěstím a úspěchem. Pozornost věnovaná sobě samému je bezesporu nenahraditelná, nicméně pokud jsme zároveň někomu prospěšní a podporujeme to, co považujeme za důležité, je náš život mnohem bohatší.
2. Získejme zpět kontrolu
Když je člověk v jednom kole, snaží se hlavně stihnout vše a jedná spíše v „režimu autopilotu“. Ostatně automaticky, bez přemýšlení, trávíme podle Dr. Kevina Ochsnera z Columbia University celých 70 až 90 % času v bdělém stavu. Pokud ale do rozhodování o tom, čemu právě ne/budeme věnovat pozornost, zapojíme vědomou mysl, můžeme znovu získat kontrolu nad svým životem a spoustu nepodstatných věcí nahradit přínosnějšími. Zajímavé je, že se řadě lidí daří dobře pracovat s prioritami v pracovní sféře – ale v osobní rovině se často nechávají spíše unášet, a to bývá v mnoha případech spíše na škodu. Mozek přitom dokážeme poměrně snadno takzvaně zpřítomnit. Z poznatků moderní neurovědy vyplývá, že je mozek silně orientován na nové podněty. Pokud tedy chceme aktivovat svou vědomou mysl, všímejme si, co se děje kolem nás, nebo se soustřeďme na jakýkoliv zajímavý detail. Jednoduchý a účinný recept, jak zpřítomnit mozek, popsala Ellen Langer, profesorka psychologie z Harvardské Univerzity. Podle ní je užitečné si v každém okamžiku všímat tří věcí kolem sebe, pak bude mysl zaměřena na události, které se dějí tady a teď.
3. Udělejme si čas na blízké a koníčky
První, co omezíme, když máme více povinností než času, bývají naše koníčky, pozornost a čas sobě a hned vzápětí rodina i přátelé. Spoléháme na to, že nás nejbližší pochopí a podpoří. Mělo by to tak být, pokud jde o dočasnou záležitost související například s dokončením důležitého projektu nebo o krátkodobou neuspokojivou personální situací v týmu. Jakmile však jde o dlouhodobý stav, je nezbytné ho řešit a najít rovnováhu tak, abychom měli dost energie na péči o to nejdůležitější, tedy sám o sebe a své blízké. Změna nemusí být snadná, ale je možná. Řešení přitom nebývá vždy užitečné hledat za pomoci univerzálních rad. Některé z nich mohou být funkční, ale pokud se nám samotným nedaří se situací uspokojivě vypořádat, je lepší se obrátit na odborníka. Může jím být zkušený a certifikovaný kouč, který pomůže zaměřit pozornost na to, co je důležité pro právě pro nás. Navíc, na rozdíl od přátel, do svých rad nepromítá sám sebe a své názory, ale dokáže zaměřit svou pozornost jen na nás.
4. Přijměme práci za svou
V souvislosti s životní rovnováhou míváme tendenci řešit hlavně poměr mezi energií věnovanou práci a volnému času. Tím však nekompromisně rozdělujeme svůj čas na práci a „skutečný“ život. Jenže život máme jen jeden a práce je jeho součástí. Pokud ji tak budeme vnímat a zaměstnání bude v souladu se smyslem vašeho života, bude se vám životní rovnováha hledat mnohem snáze. Zkusme proto k práci přistupovat nejen jako ke zdroji peněz, ale také jako k podstatné součásti času, který máme k dispozici. Ať už pracujeme v jakémkoliv oboru a na jakékoliv pozici, téměř vždy je tu možnost se dále vyvíjet, komunikovat se svým okolím a dělat něco pro to, aby práce nebyla jen nutným zlem. Rozhodně to nepůjde bez vynaloženého úsilí. Užitečného spojence lze získat ve vlastním mozku. Jakoukoliv změnu, o kterou usilujeme, je dobré si dopodrobna představit. Čím přitažlivější představa bude, tím spíše se do jejího naplnění podaří zapojit nejen racionální mysl, ale i podvědomí, jehož síla bývá podceňována. Veškeré, byť jen dílčí, cíle je vždy dobré definovat pozitivně. Pak se totiž daří vytvářet nová žádoucí neurospojení, která nás posouvají vybraným směrem. Pokud si kolem sebe stavíme bariéru z negativ, daleko se nedostaneme.
5. Vyrovnejme se se stresem
Velkým narušitelem harmonie v životě bývá stres, ať už je jeho zdrojem hodně práce a málo času, nebo složitá situace doma či v zaměstnání. Existuje spousta rad, jak s ním bojovat. Jedna zásadní je však často opomíjena. Stres totiž bývá automaticky vnímán jako faktor ryze negativní. Jde přitom o zcela běžnou záležitost. Kdykoliv děláme něco vědomě a s plným soustředěním, cítíme napětí. Čím více nám na dané věci záleží, tím větší napětí vzniká. Tento stav představuje námahu pro mozek, a následně i celé tělo – ale jde o přirozený jev. Je nesporné, že se stresem souvisejí ryze negativní projevy, o nichž často slýcháme. Méně se ale už mluví o tom, že stres je i velmi silným stimulátorem, jehož výsledkem mohou být pozitivní změny v životě. Hodně záleží na tom, jak se naučíme stres vnímat a jak s ním budeme dále pracovat. Ukazuje se, že v mnohém záleží na našem nastavení mysli vůči stresu. Pokud pro nás představuje čistou hrozbu, naše tělo bude pravděpodobně reagovat útokem, útěkem nebo takzvaným zamrznutím. Když však stres přijmete jako běžnou součást cesty k cíli, či ho dokonce budete považovat za cenný stimul, motivátor k akci, jeho negativní projevy výrazně ztratí na síle.