Jistota je jedna ze základních sociálních potřeb. Nedochází-li k jejímu naplnění, vyhodnotí mozek situaci jako hrozbu a spouští obranný mechanismus. Jeho projevem je takzvaný stav vzdalování, kdy se vlády ujímá limbický systém, tedy mozkové centrum návyků a emocí. Pod jeho vlivem jednáme automaticky a na základě zažitých vzorců, které se promítnou i do našich plánů. Je-li vaším záměrem vnést do života změnu a dosáhnout cíle, který vás posune dál, je při plánování nezbytné zapojení prefrontálního kortexu. Tato část mozku je zodpovědná například za soustředění, chápání souvislostí, kreativitu, ale i předvídání. Ve stavu vzdalování však mozek věnuje nezbytnou část energie na překonání hrozby a na činnost prefrontálního kortexu už se jí nedostává.
Řešení zdánlivě bezvýchodné situace nabízí znalost v mozku probíhajících procesů a postupů, které jsou s nimi v souladu. Do pěti bodů je shrnul Dr. Vladimír Tuka, tuzemský průkopník metody Brain-Based Coaching, která v praxi uplatňuje poznatky moderní neurovědy o fungování mozku.
1. Přijměte pocit nepohody
Změnit okolnosti vyvolané vnějšími událostmi není v naší moci. Každý však může realitu přehodnotit a dát jí jiný rámec. Tvrzení, že se z krize může stát příležitost, je teorií jen do chvíle, než tak sami učiníte. Komplikované situace, které nyní prožíváme, jsou unikátní příležitostí pro rozvoj, učení se, adaptaci a posílení odolnosti. Schopnost ustát nesnáze a nepřízeň osudu v životě uplatníte mnohokrát – nejistot a změn vám totiž bezesporu přinese ještě spoustu. Kromě toho, že vaše šance zvládnout krizi bude díky tomuto přístupu větší než v případě rezignace a litování se, je přehodnocení reality důležité minimálně ještě z jednoho dalšího důvodu. Tím, že nebudete pouze útrpně přijímat rozhodnutí jiných, ale naučíte se za daných podmínek smysluplně fungovat, naplníte další ze základních sociálních potřeb, kterou je autonomie.
2. Vnášejte více jasnosti něž jistoty
Jak už víme, jistota je jednou ze základních potřeb. Její naplnění však může mít různé podoby. Mozek každou situaci porovnává s tím, co už zná. Najde-li shodu, je schopen předvídat. Novou, neznámou situaci však považuje za hrozbu spouštějící obrannou reakci.
Mozek k předvídání potřebuje věrohodné informace. Pokud je nemá, vytváří si různé příběhy, které mají odstranit napětí mezi tím, co nezná, a tím, co žije.
Nevědomky tak přetváří negativní v pozitivní a neznámé ve familiární. A právě to může být základem plánování v nejisté době. Místo jistoty stačí mozku dopřát jasnost, přesnost a srozumitelnost.
Jak s tímto vědomím naložit v praxi? Například tak, že si vytvoříte srozumitelnou a jasnou představu o vaší vzdálené budoucnosti. Budete tak vědět, k čemu směřujete. Sice nebudete mít jistotu, že svého cíle dosáhnete (to ostatně nebudete mít skoro nikdy), ale budete mít jistotu, že víte, co chcete a za čím jdete. I ta je velmi důležitá. Umožní vám totiž ukotvit podstatné a usnadní rozhodování o dílčích krocích i harmonogramu.
3. Přemýšlejte pozpátku
Bob Johanson z Institute for the Future se utváření budoucnosti věnuje dlouhodobě a své cenné poznatky publikoval ve více než desítce knih. Přemýšlení o budoucnosti z přítomnosti, která je plná šumů, považuje za nespolehlivé. Také on spatřuje jedno z východisek v jasné představě o vzdálené buducnosti, tedy o tom, kam směřujeme. Cestu k naplnění představ pak zjednodušeně řečeno doporučuje neplánovat ode dneška. Přemýšlení v posloupnosti nyní – pak – budoucnost nahrazuje modelem nyní – budoucnost – pak. Pro lepší představu: Záměr na deset let je kompasem, který nám ukazuje směr, teprve z něj pak lze tvořit podrobnější mapu v podobě plánu na příští rok.
Například pokud se chcete náležitě připravit na dobu po konfliktu na Ukrajině, zamyslete se nejdříve nad tím, oč vám jde dlouhodobě – jaké je vaše poslání či kam v životě směřujete. Můžete si pak snáze představit, čeho byste chtěli dosáhnout za pět nebo deset let. Uvědomíte si také, co musí být naplněno, abyste měli jistotu, že jdete správně. Až pak si promýšlíte to, co musí být hotovo do roku, do půl roku, do tří měsíců nebo do měsíce. Tento postup vám umožní provázat dlouhodobé plány a jejich realizaci se současnou dobou plnou náhlých změn.
4. Sekvence předpověď – nápad – akce
Sebelepší plán je k ničemu, pokud chybí samotná akce. I ta by tedy měla být jeho nedílnou součástí. Možná si sami vybavíte, kolikrát měly vaše plány spíše podobu snu nebo mlhavé představy, a kolikrát z nich sešlo, když se vyskytly první vážnější komplikace. Existuje totiž rozpor mezi plánovačem a realizátorem v nás. Změna, byť kýžená, s sebou přináší řadu nových situací, o nichž už víme, že je mozek považuje za hrozby. Překonat je vyžaduje zapojení energeticky náročného prefrontálního kortexu, místo kterého nám mozek bude automaticky nabízet naučené postupy a vzorce, které však pro danou situaci nemusí být těmi nejvhodnějšími.
Pokud budeme pokračovat v příkladu o přípravě na nový normál po pandemii, víme, co je potřebné, aby se změnilo a uskutečnilo v nejbližším měsíci, resp. čtvrt roce. Pak je zapotřebí si určit, co udělat hned teď a co v nejbližším týdnu. Takovou aktivitu (akci) si podrobně popište, abyste zvýšili jistotu, že ji opravdu uskutečníte.
5. Zabývejte se jen tím podstatným
K plánování i dosažení cílů je nutné zapojení vědomé mysli v plné kapacitě. Tu ve skutečnosti máme řádově jen přibližně dvě hodiny denně. Je proto důležité věnovat soustředěnou pozornost podstatným záležitostem a stanovit si jasné priority. Zhodnoťte reálně své schopnosti a nepřehánějte to s množstvím ani náročností plánů, jinak může být výsledkem spíše stres, vyčerpání, nebo dokonce vyhoření.
Je-li součástí vašeho plánu pro nový normál rozvoj vašich koučovacích dovedností, které chcete využívat nejen coby profesionální kouč nebo manažer, ale i v řadě dalších profesí, stejně jako v osobním životě, podívejte se na kompletní nabídku našich programů. Je sestavena tak, aby na sobě mohli pracovat lidé s rozdílnou vstupní úrovní znalostí a dovedností.