Proč?
Každý si tvoříme vlastní postupy a řešení
Odraz světa jednotlivce je dán jeho zkušenostmi, zážitky. Tento svět mu dává smysl, v něm a pro tento svět si našel své vlastní postupy a řešení. Ty fungují, osvědčily se, a tak je sdílí. Pořekadlo „Když každý dělá totéž, není to totéž!“ připomíná právě to, že jestliže něco funguje jednomu, nemusí to fungovat druhému.
Většinu poznatků či postupů sdílíme i přejímáme ve verbalizované podobě. Užíváme slova, která v důsledku, detailech a dopadu, jsou pro každého z nás zcela nebo výrazně odlišné. Není divu, že nám věci ne vždy zapadají do našeho světa.
Každý mozek tvoří vlastní neurospojení
Aby věci byly použitelné i u nás, musí být dokonale integrovány do našeho světa, plně přijaty do všech důsledků naší reality. A tak často narážíme na to, že inspirace nalezená v knihách, na školeních, trénincích se nakonec stává tak málo nebo vůbec použitelnou v naší praxi.
Má-li něco fungovat nám samotným, potřebujeme si pro to vytvořit vlastní představy a postupy. Naše vlastní neurospojení. Nejprve v podrobných představách a následně v poměrně velkých detailech po svém převést do vlastního světa.
Hledání vlastní cesty
Potřebujeme si promyslet vlastní přístupy a cestu. Můžeme se nechat sice nadále inspirovat druhými, avšak pro svůj svět si vytvářet vlastní příběh. Bude to chtít jiné myšlení, pohledy, zkoušení a učení se z vlastních zkušeností a zážitků. Snadné? Ano i ne. Snadné v teorii, náročnější v praxi. Chce to prostor, čas, soustředění, trpělivost, vytrvalost, tj. něco, čeho se nám běžně v hektickém životě nedostává.
S koučem máte příležitost si vytvořit podmínky příhodné pro takovou práci. Kdo je kouč a jak vám může pomoci? Čtěte tady.