Vůbec jsem si nedovedla představit, jak může workshop, který je silně postavený na velmi interaktivní komunikaci mezi účastníky a trenéry a vzájemném procvičování, technicky i prakticky virtuálně zafungovat. Teď ho mám za sebou a můžu říct, že lepší workshop jsem ještě nezažila. Překvapilo mě, jak byl profesionálně zajištěný a připravený, a to zejména po technické stránce, která je u interaktivního virtuálního tréninku klíčová. Ve srovnání s prezenční formou měl daleko lepší spád a projevil se pozitivně v mnoha oblastech. Dochvilnost, žádné rušivé vlivy, 100% focus na práci, skvělá týmové dynamika – žádné dlouhé přesuny, rychlá rozhodnutí, jasné dohody. Chat vedl všechny účastníky, aby se vyjadřovali stručně a výstižně. Teorie byla probrána stejně jako na běžném workshopu – prezentace jsme mohli sledovat přímo na obrazovce PC, což bylo jednoznačně příjemnější, než odezírání ve školící místnosti. To vše vedlo k maximální efektivitě, která se jednoznačně projevila ještě ve větší kvalitě a intenzitě tréninku. Tolik flow a review jsem na dřívějších workshopech neměla možnost absolvovat. A ještě jeden důležitý faktor. Zůstat doma pro mě mělo také mnoho osobních výhod. Ráno jsem mohla posnídat v klidu se svojí rodinou. Díky společnému obědu zrelaxovat nad jinými probíranými tématy. Ihned po skončení WS jsem si mohla obout tenisky a jít si uběhnout svých 8 Km. Tohle se mi nikdy po prezenčním workshopu nepodařilo. Díky tomu jsem byla po celé 3 dny fit a maximálně přítomná. Jsem ráda, že jsem tuto „virtualitu“ mohla zažít a současně si připomenout jednu důležitou věc. A sice, že není dobré něco a priori negovat, dokud to nevyzkouším. Není to fér. A taky, že vnímaná hrozba může být naopak příležitost s velikou přidanou hodnotou. A že jestli chci být dobrým koučem, tak tento přístup už nebudu opakovat.
