Je pravdou, že v okamžiku přijetí předsevzetí jsme velmi odhodláni ho tentokrát dodržet. Máme silnou motivaci a plno energie. Postupně se naše rozhodnutí, jak se vzdalujeme od momentu, kdy k němu došlo, stává nepříjemnou povinností. Čím to je, že po určité době naše nadšení, odhodlání vadne a my spadáme do původních zaběhlých kolejí? Jen o něco více frustrováni, zklamáni sami sebou, s menší nadějí, že kdy vůbec uspějeme.
Odepíráme si nepříjemné a necheme trvalou změnu
Příčinou neúspěšného dodržování předsevzetí může být samotná povaha změny, kdy se zříkáme nějakého požitku bez adekvátní náhrady. Tento požitek bývá spojen s okamžitou odměnou, jež se nám samozřejmě líbí. Rozhodujeme se ho nahradit něčím méně atraktivním nebo spíše atraktivním až za delší dobu – dlouhodobá odměna. Má pro nás menší okamžitou přitažlivost.
Velmi často bývá také realizace předsevzetí spojena s něčím méně příjemným, například odříkáním milovaných sladkostí, cigaret, zavádění pravidelného cvičení, biflování slovíček, úklidu místo oddechu či sledování TV, hraní her na počítači. Ztrácíme něco a něco nového, většinou ne zcela záživného, to má nahradit.
Jelikož se zříkáme něčeho, co se nám líbí, v mysli si vytvoříme představu jakési dočasnosti změny. Až zhubneme, můžeme si opět dopřát (nebo alespoň tu a tam). Nebo si vytváříme jakousi omluvu pro případná klopýtnutí. Dovolíme si výjimky, kdy za určitých podmínek můžeme polevit ve svém snažení. Někdy tak můžeme získat pocit, že jde jen o dočasnou záležitost. Až dosáhneme výsledku, můžeme se vrátit k původnímu chování. Vycházíme při tom z toho, že pak už vše zvládneme, například si udržíme požadovanou váhu, kouření bude omezeno na minimum, nebude třeba tolik cvičení apod.
Stop rozptylování a odkládání
Také jsme obklopeni velikým množstvím zařízení, jevů, které nás rozptylují a samovolně poutají naši pozornost: TV, mobily, sociální sítě, hry apod. Trávíme s nimi velké množství času na úkor doby a energie, které bychom měli věnovat plnění některých předsevzetí.
Uvědomujeme si i jak předešlá selhání, tak možnou náročnost nového, a proto je odkládáme na vhodný termín. Vytváříme si návyk „až-pak“. I z tohoto důvodu se tak upínáme k různým významným termínům třeba právě k Novému roku, narozeninám, dovolené, ukončení projektu a dalším. Namlouváme si, že až se něco stane, tak budeme připraveni. Významným datům přikládáme jakési kouzlo až magickou sílu, která nám má pomoci zvládnout nastartovat životní změnu. Obdobně odkládáme start k nějaké události, například začátku měsíce, týdne, konci projektu, po dovolené atd. Vytváříme si iluzi, že v té době budou vytvořeny optimální podmínky pro začátek nějaké změny, protože například opadne stres, bude méně práce apod.
Proč chceme změnit svůj život?
Jaký je smysl změny, pro kterou jsme se rozhodli? Co nám má přinést, zajistit, poskytnout, obohatit nás? Nejednou se de facto jedná o něco málo významného. Namlouváme si také, že změny provádíme a předsevzetí přijímáme kvůli druhým (rodiče, děti, partner.…). Poté se stává, že se druzí a jejich jednání snadno stane ospravedlněním pro naše selhání.
